Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy by mě nenapadlo, že tento dvoučlenný výplach uslyším poprvé živě na Brutal Assaultu. Pokud někde, tak jsem doufal v jihočeský žánrový festival Noise Párty, případně v perverzní Creepy Teepee. Zde by byli jako doma, ale na Brutalu bude tohle duo opravdovým zjevením. Proč? Protože LIGHTNING BOLT jsou kapela, která si vydobyla statut kultu tím, že neuznává pódia, svými divokými show mezi lidmi, neuprosným koncertováním na všech možných i nemožných místech a hlavně tím, jak spájí tu nejzahuhlanější rockovou špínu, mathrockovou splašenost, živé koncerty s neopakovatelnou atmosférou a návykovost. Stačí se podívat na pár videí a víte, že v tom chcete jet s nima. „Fantasy Empire“ jsou jen další deskou vyjadřující jejich osobitý styl. Zefektovaná basa, bicí a bordel, který vás roztančí.
Kdykoliv je si pustím poslední desku, cítím se, jako bych spadnul do mixéru. Najednou létáte dokola, kolem vás sviští hudební ingredience všeho možného rozšmelcovaného "nasračku" a všechno vidíte rozmazané. A vlastně si vzpomínám, že podobnou ušní závrať jsem zažil už v době, kdy jsem se s nimi setkal poprvé, to bylo album „Hypermagic Mountain“ a rok 2005. Od té doby se toho příliš mnoho nezměnilo. Možná jen nahrávky jsou trochu méně zasviněné, což je tvrzení, které po poslechu této desky všem, kteří LIGHTNING BOLT dosud neznají, přijde naprosto zcestné. Brajgl je to totiž stále značný a pánbůzatozaplať. Pro mě nezajímavější překvapení na soupisce Brutal Assaultu a jsem zvědav, co mohu očekávat příští rok. Božské duo HELLA?
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.